4 kapitola
Po týdnu se Harry probral. Zvedl se a viděl u postele oblečení, zřejmě přichystané ještě dnes.
„Asi věděli, že se vzbudím zrovna dnes,“ řekl si pro sebe Harry a trochu se pousmál. Bylo to zvláštní, ale celou dobu co byl v bezvědomí si pamatoval, jestli byl den nebo noc, kdo u něj byl atd.
„...a to kouzlo, co použil mu taky moc nepomohlo,“ zaslechl Harry poté, co se oblékl, ale to už k němu šel postarší muž s vypracovanou postavou a krátkými šedými vousy.
,,Dobrý den, jsem ředitel této školy. Udělal jste docela dojem, pane Pottere. Vyřídil jste runového ducha a ještě k tomu jste použil čtvrtou úroveň Bílé magie. Kdyby to nebyl jen runový duch, asi by jste vyhrál téměř bez újmy.“
„Pane ředitely, mohl bych se vás zeptat, kdo učí ovládání živlů?“
„Ale jistě, že můžete, pane Pottere. Ovládání živlů zapadajících více do Černé magie paní profesorka Sonja Mcsonová a zájemci o živel spojený z Bílou magií zase pan učitel Frank White. Vy už jste si vybral?“
„Ano pane řediteli, ale byl bych radši, kdyby to vědělo co nejméně lidí, tak Vám to bohužel neřeknu,“ řekl Harry.
„Ano, počítal jsem s tím, ale za zkoušku nic nedám a myslím si, že mluvím za celý profesorský sbor, když Vám řeknu, že jste přijat do naší školy,“ řekl ředitel a odešel.
Harry tedy vstal z postele a odešel na oběd. Cestou potkal George a tak se spolu bavili o zájmech a Harry ho požádal, jestli by ho nenaučil něco z Runové magie. George nadšeně souhlasil, ale pouze s podmínkou, že ho Harry naučí pár kouzel z Bílé magie.
Povídali si až do doby, než došli do síně. Tam se najedli a Harry se zvedl se záminkou, že má nějakou práci s Ocelotem a odešel.
„Tak co sis vybral za živel?“ zeptal se Harry.
„A co ty?“ odpověděl mu otázkou Ocelot.
„Já se ptal první,“ zasmál se Harry.
„Tak dobře, vybral jsem si živel spojený s ohněm. Je to živel, který se nazývá Dech draka. Je to v podstatě vítr spojený s ohněm, ale o hodně silnější. Nyní se ho na škole učí jen jeden student. Se mnou budeme jediní dva, kdo ze školy budem ovládet tenhle živel. A co teda ty?“
„No, já mám živel odborně nazvaný Blesk...,“ řekl a zasmál. „Je to živel spojený s větrem. Díky jeho pomoci dokáži zařídit spoustu věcí, ale nevím přesně jaké. To se dozvim za chvíly,“ řekl jen Harry a zaklepal na dveře učitele Bílé magie. Dveře se otevřeli a na prahu stanul profesor White.
„Á, dobrý večer Harry, posaď se. Co potřebuješ?“ řekl a nabídl mu pohodlnou židly naproti jeho stolku. Harry se porozhlédl a musel uznat, že to tady má pěkně zařízené. Přes celou jednu zeď byla veliká knihovna na další zdech byly obrazy známých kouzelnických osobností.
Sedl si a dal se do řeči.
„Víte, chtěl bych se s Vámi domluvit, jestli by jste mě nenaučil ovládat živel, který jsem si vybral a ještě magii patřící pod tento živel,“ vyklopit to naněj Harry jedním dechem.
„Ale jistě, který živel jsi si vybral? S tou magií se rozmyslím,“ řekl učitel a usmál se na něj
„No, jako živel jsem si vybral Blesk a magii pod ním tedy magii Života a Smrti,“ řekl Harry. Učitel na něj koukal celkem vyjeveně.
„Ano, ten živel se tě pokusím naučit, ale sám tento živel neovládám, ovšem dost o něm vím tak ti mohu pomoci a ta magie je jedna z nejtěžších, které existují a je téměř zapomenuta. Jediná kletba z magie smrti, která je všude známá je Avada kedavra tu objevil lord Voldemord, když cestoval po světě. Z magie Života není známá ani jedna kletba, ovšem my tu máme knihy, ze kterých se neučilo už pár stovek let. Vy máte tu moc, Vy dokážete ta kouzla, co tam jsou. Víte, nikdo se z nich tak dlouho neučil, protože pokud by čaroděj, který je chce číst nezvládl byť jediné kouzlo z té knihy, tak by ho kniha zabila, ovšem Vy tu moc máte.
Na knize je napsáno, že v ní nemůže listovat jen ten, kdo má magickou hranici potencionálu menší než padesát. Vy nyní máte potenciál asi padesát dva a bude růst do vašich sedmnáctých narozenin. Odhadujeme, že by jste mohl mít až padesát pět možná i šedesát,“ skončil profesor svůj vyčerpávající monolog a dál koukal na Harryho.
„Pane profesore, jaktože v ní tedy mohl Voldemort číst?“
„Harry, Voldemort má podle našich informací magický potenciál asi padesát čtyři a neměl celou knihu jen malý lístek, na kterém bylo pouze toto kouzlo. Říká se, že ho ukryl sám Salazar Zmijozel pro své dědice, aby měli kletbu, která zabije bez důkazů. Víš Harry, veřejnost to neví, ale Avada kedavra nejde zjistit na hůlce, zkrátka nejde zjistit, kdo ji použil tedy pokud ho někdo neviděl jasný?“
„Ano pane profesore. Kdy mám přijít?“
„Neboj, máš to odteď v rozvrhu ano?“ řekl a zakouzlil hůlkou.
O dva měsíce později
Harry hodně zesílil, nitrobrana a nitrozpyt mu šly s Ocelotem nejlépe, v boji s mečem se o hodně zlepšil, ale stále nad ním pár spolužáků vynikalo. Byl to Ocelot se svou rychlou přizpůsobilostí díky jeho démonské části, dále to byl Tony s jeho dlouholetou praxí a nejlepší byl a Gerge, který měl výhodu v tom, že si na meč vyryl spoustu run, aby mu pomáhaly. Stejně ho nakonec Tony vždy dostal.
V Bílé magii už uměl první i druhou třídu kouzel úplně dokonale. Jediné co mu dělalo větší problém byla magie Života a Smrti. V magii Života byly staré rituály, které na pomoc v boji dokázaly povolat různá stvoření. Také tam byly různé štíty a léčivá kouzla. V magii Smrti naopak byla kouzla, která zabíjela různými způsoby, jako třeba kouzlo, které na vás vyšle tisíce dravých much, které vás rozežerou zevnitř. Bylo tam i pár štítů, ale to bylo tak vše. Stejně každá kniha měla minimálně dva tisíce stránek a možná i víc.
Když se po další hodině Runové magie, ve které mimochodem za pomoci George byl druhý nejlepší, vracel do společenky, tak mu zastoupil cestu ten kluk co ho napadl hned první den.
„Zdravím tě, Pottere? Co si dát menší souboj?“ řekl to jen tak, protože hůlku již měl v ruce a mířil s ní na Harryho.
,,Dobře souhlasím se soubojem, ale pouze za podmínky, že už mě nebudeš otravovat. Tím myslím žádné vyzývání mé osoby, žádné zákeřné útočení na mě a mé přátele,“ pokládal Harry podmínky a do ruky mu vklouzla hůlka a do druhé si dal dýku, co koupil od místního obchodníka. Vyryl si na ní spousty run, tak dokázala odrazit všechny kletby do čtvrté třídy.
„Tak tedy v osm v Aréně Pottere!“ křiknul ještě za Harrym, který šel na další hodinu lektvarů. V osm hodin přišel do Arény, kde už byli všichni jeho přátelé společně s učitely. Když vcházel do Arény, tak se postavil ředitel a promluvil.
,,Milý studenti, další souboj bude mezi panem Potterem a panem Solem. Pro připomenutí připomenu pravidla: Žádná kouzla, která by mohla zabít, dále jsou zakázány dýky, meče a jiné zbraně. Je to jasné?“ otočil se na Solema.
„Ano,“ odpověděl.
„Tobě doufám taky?“
„Ano,“ odpověděl Harry znuděně. Bylo mu vpodstatě jedno, jak to skončí hlavně, že ho nebude tenhleten Solem už otravovat.
„Tak tedy, souboj může začít,“ vykřikl ředitel.
Harry ihned začal čarovat.
„Fractura costarum!“ vyřkl kouzlo, které se před týdnem učili v Černé magii. Toto kouzlo zláme soupeři všechna žebra.
„Arcere!“ vykřikl protikouzlo Solem a hned za ním kouzlo.
„Vulnificus corpus!“
Harry se kouzlo vyhnul a sám poslal další.
„Erythrinus fulgor!“ a rudý blesk uhodil do hábitu uskakujícímu nepříteli, který ihned začal hořet. Rychle hoze sebe strhl a vyslal další kouzlo.
„Azotikos!“
Kouzlo Harryho trefilo a on nemohl dýchat. Rychle ještě neverbálně vyslal Enervatum attonare,. Nevyšlo z něj sice žádné slovo, ale zářivě žlutý paprsek narazil do Solema a toho slabě omráčil. Zbavili je účinku kouzel a Harry odešel ještě na ošetřovnu pro posilnující lektvar a s přáteli šel zpět do společenky a po večeři rovnou do postele.
Komentáře
Přehled komentářů
Kapitola skvělá, délka taky dobrá a teď obsah. Moc se mi líbí, jak si vymyslel ty živly. Musím říct, že to byl velmi zajímavý nápad. Jinak jestli furt scháníš toho beta-readera, tak já bych ti ho klidně dělala, ale nevim jak by kapitoly opravovala o prázdninách. To tu moc nebudu, ale klidně. Jestli mě přijmeš, tak mi na prázdniny něco pošli a já to pak někdy opravim, ale nevim po jak dlouhý době ti to pošlu. Můj mail je Marcynna@seznam.cz
nevšímejte si
(shadow, 20. 6. 2008 17:00)těch chyb si prosím nevšímejte stále nemám beta readra kdyby někdo o nějakém věděl at dá vědět jo tak přeji příjemné počtení
Koment
(Pidinca, 22. 6. 2008 17:29)