5 kapitola
Ráno se Harry vzbudil jako každý jiný den o půl šesté, vstal a šel do jídelny se nasnídat. Většina lidí přestala jíst a koukala na něj jako na zjevení. Není se čemu divit, když ráno v tom spěchu zapomněl na ranní hygienu. Kdyby se podíval do zrcadla všiml by si velké změny vzhledu. Změna se sice týkala pouze jeho vlasů, ale i tak byla dost velká.
Když si všiml, že se již všichni dívají na jeho obličej uzavřel svou mysl do nejsilnější nitrobrany a opustil síň. V jedné nepoužívané učebně, kam se zavřel a kde si chtěl vyčarovat zrcadlo, na něj čekal Ocelot.
„Věděl jsem, že se tady objevíš, vždy sem přijdeš.“
„Ano, máš mě přečteného, ale mě zajimá proč na mě všichni tak koukali?“ „Tobě to neřekli, že?“ nebyla to otázka spíše konstatování.
„Víš Harry, ta magie, abych byl přesnější, ten živel tě změní. Asi jsi nečetl celou knihu pořádně, že to nevíš, ale v podstatě tam stojí, že každý živlový mág, jak se přezdívá těm co umí živly kromě velké moci nad živlem, dostane dar. Je to spíš nový vzhled a koukali tak na tebe ,protože máš ve vlasech probleskující pruhy v barvách blesků v magické bouři.“
Harry na něj koukal dost vyjeveně, ale nakonec si vyčaroval zrcadlo a zjistil, že má Ocelot pravdu. Skutečně tam měl asi deset pruhů a každý měl jinou barvu. Byla tam například bílá, rudá, temně modrá, oranžová a další.
„Tohle je teprve začátek, Harry a věř mi, že tohle je to nejmenší, ale když se budeš snažit tak pomocí nitrobrany by ty barvy měly mizet. U tebe se objevily tak asi rychle proto, že se učíš velmi mocné magii.“
„Ano, asi máš pravdu,“ řekl a zkusil pomocí nitrobrany nechat pruhy zmizet. Nezmizely úplně, ale nebyly už tolik vidět.
„Co plánuješ na dnešek?“ zeptal se Harry Ocelota cestou na hodinu Živlové magie (Živlová magie je neutrální magie, která se zaměřuje na kouzla se základem z živlu).
„Dnes přece jdeme s profesorem Acem ven. Prý pro nás má nějakou práci.“
„Jo jasně, já zapomněl. Tak jdem, jinak půjdou bez nás,“ řekl Harry a pospíchal na hodinu.
Zastavil se před třídou a s Ocelotem vešel.
„Dobrý den profesore, kam se jde?“ zeptal se Ocelot okamžitě jakmile vešli do třídy. Jak si všimli, čekalo se pouze na ně.
,,Jde se do lesa. Profesor Myth potřebuje nějaké přísady do lektvarů a kromě toho jsem vás chtěl vidět v praxi. Jak jistě víte, les je plný nebezpečných tvorů, takže máte povoleno použít jakoukoliv magii nebo vaše živlové schopnosti, ale hlavně používejte živlovou magii o tu mi jde a o vaše znalosti především,“ řekl a vyšel ze třídy následován studenty.
„Tak dejte se do práce, tady máte každý vak...,“ řekl když byli pár metrů od lesa.
„A z těch tvorů vemte jen ty suroviny na lektvary. A ještě něco. Pokuď někdo zemře, nenese za to škola žádnou zodpovědnost. Jak říká heslo školy: Super-vivo modo iste fortissimus, v překladu něco jako: Přežije jen ten nejsílnější. Tak na co čekáte dejte se do práce,“ řekl a studenti odešli do lesa vždy po třech. Harry šel s Ocelotem a Georgem. Ušli teprve kousek cesty a už na ně vyskočila jakási asi dvoumetrová ještěrka.
„Lacerta tabes!“ Harry byl nejlepší ve studiu temných tvorů.
„Hoši, tahle ještěrka je extrémně jedovatá a dokáže ten svůj jed i plivat. Sice jen na vzdálenost jednoho metru, ale dokáže. Platí na ni jen dvě kletby. Jedna je jistá druhá má úspěšnost jen u šedesáti procent druhu té ještěrky, ale je plošná,“ vysvětloval si Harry spíš pro sebe a radši použil to kouzlo, které je jisté.
„Pernicies te ater lacerta!“ vyřkl, ale ta ,,ještěrka“ se mu vyhnula a připravovala se ke skoku, aby se mohla zakousnout do své ,,svačinky“. Harry se rychle připravil na další kouzlo. Tentokrát se rozhodl, že vyzkouší to plošné. Minimálně jí to trochu oblbne řekl si a vyslal.
„Earum vel privatio cacoethes!“ a plošná kletba narazila do toho tvora, ze kterého pomalu odplouvala černá barva a stával se sněhově bílým.
Když se tato přemněna dokončila tak Harry řekl.
„Už není tento tvor hrozbou. Je nyní velice inteligentní a dá se říci i přátelský.“
„Daroval by jsi mi část svých šupin?“ (baví se s ještěrkou nitrozpytem).
„Jistě a ještě bych tě chtěl požádat, jestli bych Vás mohl doprovázet.“
„Jistě že můžeš,“ odpověděl mu Harry překvapeně. Poté mu opatrně odloupl pár šupin a řekl přátelům o tom, že je bude doprovázet. Vydali se dál . Cestou potkali jednoho upíra, kterého omráčili a vytrhli mu tesáky. Poté narazili na zbytek jeho tlupy. Ty vyřídili za pomocí kouzlo Graviter lumen.
Dále narazili na smečku vlkodlaků. Vyřídili je zapomoci svých zbraní. Byl to opravdu dlouhý boj, jakoby vlkodlaků stále přibývalo. Všichni byli už vyčerpaní, ale nechtěli utéct, to nebyl jejich styl.
Když Harry svým mečem jednomu vlkodlakovi usekl hlavu a poslal kletbou Sectusempra do hrobu dalšího, koutkem oka spatřil, jak Ocelot nabodl na své kopí vlkodlaka a kletbou Avada kedavra zabil dalšího. George mezitím pobíhal od jednoho vlkodlaka ke druhému a zabíjel je svými dýkami. Když měl čas tak nějakého vlkodlaka zabil nebo omráčil nějakou runou.
Harry viděl, jak Ocelota vlkodlak seknul přes záda a Ocelot tak byl nucen nechat si objevit křídla a odhodit jimi od sebe vlkodlaka. Harryho, v té malé chvíli nepozornosti, odhodil vlkodlak na nedaleký strom a moc mu nepomohlo ani to, že nechali kolem čepelí stvořit oheň. Harryho blesková bouře, kterou vyvolal nezabíjela vlkodlaky dost rychle ani Ocelotova ohnivá vlna nezdržela vlkodlaky dost dlouho. Dokonce je nezdržela ani tornáda co vyvolal George a tak se Harry rozhodl pro kouzlo, které mu asi velmi ovlivní jeho budoucí život.
„Consurgo exanimus plasis quid hac nudius morticin ac alexin me ac mea coniun!“ (během vyvolávání ho bránily jeho přátelé) hned co dořekl poslední slabiku z knihy o magii Smrti, tak začali povstávat mrtví vlkodlaci a pustili se do živých bráníc tak Harryho a jeho přátele.
Hned co bylo dobojováno a nehrozilo bezprostřední nebezpečí, tak všichni oživlí vlkodlaci opět zemřeli. Harrymu se vrátila energie a jeho přátelé ho podepřeli. Procházely kolem mrtvých vlkodlaků a brali z nich části těl a ty poté dávaly do svých vaků.
„Jak to, že byli proměnění, když nebyl úplněk?“ to se všem honilo hlavou, ale schodly se na tom, že za to může mocná Černá magie.
Kulhajíc a navzájem se podpírajíc došli až na plac, kde se měli sejít. Všichni tam už byli a docela na ně čuměli. Byli totiž úplně celý od krve. Okamžitě k nim přispěchali profesoři s ošetřovatelkou, která se ihned dala do léčení. Hned co je vyléčila odešla a oni jim vypověděli co se stalo. Vynechali pouze to, jak Harry oživil vlkodlaky, řekli že měli štěstí a drželi je pomocí magie dál od sebe a když se nějaký dostal moc blízko tak ho zabili zbraněmi.
„Vlkodlaci, zajímavé, to musekla být nějaká mocná magie nebo to byli divocí vlkodlaci, ale těch je málo a jsou vzácní. No nic, donesli jste dostatek surovin, tak můžete jít zpět do pokojů se vyspat, zatím nashledanou,“ řekl a nechal je tak svým myšlenkám.