8 kapitola
„Dobrý den,“ řekl Harry v jakési společenské místnosti, kde byli všichni ostatní, takže i s nimi jich tam bylo přesně třináct, a Harry kdyby nevěděl, že je něco takového možné, netypoval by je na „křížence“, ale na nějaká stvoření zla.
Ovšem jak se ukázalo, všichni byli ve své podstatě dobří. O tom se přesvědčili hned. Všichni jim totiž hned jak přišli. začali nabízet, že jim pomohou ovládat nové schopnosti. Protože, jak Harry zjistil, se mu velmi zvýšil čich a tak pro něj byla jídla převážně kořeněná a strašná muka. Ihned si k němu přisedl kluk, asi z části také nějaká kočkovitá šelma, a pomáhal mu regulovat tyto schopnosti.
Asi po týdnu za nimi přišel Ocelot, že tu s nimi zůstane, když jsou všichni také kříženci a tak tam byli spolu, zdokonalovali se až přišla zkouška. Byla to zkouška, kterou všichni noví „kříženci“ musí skládat přesně po měsíci. Harry i ostatní už uměli solidně ovládat své schopnosti. Ovšem ještě to neuměli ovládat mistrovsky.
Zkouška byla jako všechny zkoušky na této akademii v lese, ale tentokrát tam měly být déle, přibližně dva týdny.
Tak tedy vyšli směrem do lesa a doufali, že jim jejich schopnosti pomohou. Byl s nimi i onen tvor, kterému Harry pomohl se zbavit temné stránky. Ušli teprve dva kilometry a chtěli začít budovat jakousi pevnost, ve které by zkusili vydržet, ale přepadla je tlupa upírů.
Na tyto upíry neplatila téměř žádná kletba, ovšem na rozdíl od normálních upírů měli jednu velkou nevýhodu. Nebyli moc rychlí a neuměli pořádně bojovat. Spoléhaly na svůj počet ,který byl většinou kolem dvacet,i ale jsou známy tlupy, které mají počet kolem padesáti. Naštěstí to byla tlupa jen o patnácti členech, ale i tak jich bylo dost.
Na tuto misi nedostali zbraně, pouze hůlky. Harry vysunul své drápy ostatní už byli připraveni. Upíři se blížili za nimi na mýtinu. Když byli vzdáleni pouhých deset metrů, Harry se na ně s přáteli rozeběhl Harry.
Trhal jejich maso svými drápy a už jich asi pět zabil. Ocelot zabil tři, George dva a Samuel také tři. Ovšem zapomněli na zbývající dva. Jeden hodil dýku po Harrym. Ta ho zasáhla do ramene, když se jí vyhýbal a ten druhý, který vyskočil a chtěl se zakousnout Ocelotovy do obličeje, byl přeseknut vejpůl Samuelovým mečem.
Harry si dýku vytáhl a rána se mu zacelila vypadala jako týden stará. Za pár hodin byl už Harry schopen pomáhat stavět opevnění a po dýce zůstala pouze jizva. Na svém úkrytu pracovali týden. Mezitím je přepadli vlkodlaci, ale spousta stříbrných kleteb a runová hranice, co stihl vytvořit Harry s Georgem je odradila. Upíři se již neobjevili.
Harry s přáteli nevěděl, co mají dělat tak se učili. Jídlo si vyčarovávali, ale nestálo za moc a tak chodili všichni lovit. Ne však daleko, aby se moc nevzdálili od své pevnosti.
No, pevností se to nazvat nedá. Bylo to pouze spousta dřev sestavených tak, aby tvořila zeď, zpevněné mnoha kouzly. Aby se dostali ven ze své „pevnosti“ použili portálové kouzlo na jeden kus zdi, takže jím mohli všichni čtyři bez problémů projít. Ovšem všichni ostatní živí tvorové tamtudy projít nemohli. Uvnitř „hradeb“ měli postavené stany. Také tam měli jakési věže, zkrátka čtyři dřevěné sloupy a na nich „placka“ dřeva. Nahoru chodili po velmi chatrném žebříku, ovšem jim to vyhovovalo. Ven všichni chodili pouze na lov.
Takhle přetrpěli dalších pět dní a poté odešli zpět do hradu. To ovšem nečekali, že cestou potkají někoho koho ostatní kříženci pokládali za mrtvolu.
Když jim zbývalo pouhých pětset metrů, vyskočili na ně dva velcí vlci. Za těmi vlky stála dívka, taky kříženec uvědomili si když, viděly její ocas. To je ovšem již ti vlci poškrábali a oni se v bezvědoíý sesunuli na zem.
Probudili se až spoutaní v nějaké chatrči. Dovnitř vešla ona dívka.
„Á, takže studenti ze školy,“ pronesla chladně a pokračovala. „Také jsem tam kdysi studovala. Nepřipadalo mi nijak zvláštní to pravidlo. Asi vám o něm neřekli, ale pokud se nevrátíte do těch dvou týdnů co vám dali, tak vás prohlásí mrtvými a bude vám zapovězen vstup na pozemky a tím pádem i do školy, takže máte ještě patnáct hodin, nebojte se pustím vás jen vás chci varovat, i když ti lidé, co pracují na škole nepracují pro Pána zla, nejsou zrovna svatí. Nebudu vám vyprávět co jsem viděla a zažila. Ovšem po vás chci, abyste mi dávali informace o škole a o tom, co se v ní děje jasné? Jinak si vás najdu a zabiju,“ řekla to tak nebezpečně, že nepochybovali o tom, že je to pravda.
Už to, že je vyřídila za pár vteřin svědčí o tom, že je jasně o dost lepší než oni. Rozloučili se a odešli. Bylo jim jasné, že i kdyby to někomu řekli, tak by je zabila hned jak by se dostali opět do lesa. Slíbili, že to nikomu neřeknou. Nenápadně, maskovaní kouzly se dostali až do svého křídla kde na ně čekal ředitel.
„Dobrý den, jsem rád, že jste to zvládli a v plném počtu se vrátili. To je asi vše, co jsem vám chtěl říci vlastně ještě něco...,“ vyndal z kapsy čtyři balíčky a hodil je po nich.
„Tohle jsou hůlky dělané na míru važte si jich. S nimi vaše kouzla budou mocnější a budou vás méně vyčerpávat. Tak tedy nashledanou,“ řekl a odešel.
Komentáře
Přehled komentářů
Jak jsem již psala, povídka se mi líbí. To co však pokládám za kámen úrazu autora je pravopis a nesmyslně dlouhé věty. Než jí dočteš, tak úplně zapomeneš na její začátek. Překlepů je tu taky dost. Pokud má autor doma na počítači Microsoft Word, nebo jiný podobný program, doporučovala bych mu psát v něm. Sice opravý jen překlepy, ale i tak. Nebo bych samozřejmě doporučila, aby si autor našel někoho, kdo po něm povídky zkontroluje a opraví chyby. Nápad je dobrý a povídka myslím stojí za to.
PS: ještě něco, kolik je ti prosimtě let?
hodnocení
(berninka, 6. 7. 2008 14:26)